V roce 2023 převzal Michael Londesborough z rukou Prince Williama Řád britského impéria za přínos vědě a její popularizaci. V Česku žije a pracuje od roku 2002 a ve svém výzkumu se aktuálně věnuje proton-borové fúzi, která by v budoucnu mohla přinést čistý zdroj elektrické energie. Michaela Londesborougha si můžete pamatovat také z televizních obrazovek, kde vytvořil zábavný pořad o chemii. Vysoký Angličan s finskými kořeny mluví o své práci tak poutavě, že si snadno získává nadšené posluchače a fanoušky.
Byl to mnohem silnější zážitek, než jsem očekával. Překvapilo mě, jak promyšleně je Windsor Castle využitý k tomu, aby v návštěvnících vzbudil pocity hrdosti a pokory. Když jsem stál tak blízko budoucího krále Anglie, cítil jsem, a musím to tak říct, až posvátnou bázeň.
Přišel jsem kolem desáté hodiny ráno a hned jakmile se otevřely brány Jindřicha VIII., které běžně nejsou přístupné veřejnosti, bylo jasné, že se děje něco výjimečného. Pomalu jsem procházel jednotlivými prostory Windsoru. V každé místnosti se mě někdo ujal, blahopřál mi a zároveň vysvětloval, co je tam k vidění. Například i kulka, kterou byl zabit admirál Nelson. Seznámili mě také s protokolem a s tím, jak se chovat v přítomnosti člena královské rodiny, v mém případě prince Williama, protože král byl tehdy nemocný.
Princ William byl vyšší a také pohlednější, než jsem očekával. Znal moje jméno a věděl přesně, že se věnuji proton-borové jaderné fúzi a zeptal se na můj názor, jak blízko jsme plně funkčnímu průmyslovému prototypu takového reaktoru. Věděl i o několika aktivitách, které jsem dělal v popularizaci vědy. Byl připravený a nečetl to z papíru. Přitom ten den bylo oceněných třicet až čtyřicet lidí a on si u každého musel pamatovat, čemu se věnuje.
Relativně rychle. Nejsilnější vzpomínku mám na chvíli, kdy mě poprvé navštívili přátelé z Anglie. Když jsme spolu procházeli Prahou, cítil jsem hrdost a radost z toho, že se jim líbí můj nový domov.
Je to tím, že jsem se v Česku od začátku cítil přijímaný. Česko mi poskytlo skvělé příležitosti ve vědeckém výzkumu i v popularizaci vědy. Vnímal jsem tady pocit podané ruky, stejně jako když mi podal ruku princ William a ocenil mou práci.
Mým oborem jsou hydridy boru, neboli borany, což jsou sloučeniny obsahující atomy boru a vodíku. Této problematice se věnuji už od doktorského studia na University of Leeds. Většinu času trávím v laboratoři, kde syntetizujeme nové molekuly, protože se v přírodě nevyskytují, a následně zkoumáme jejich vlastnosti.
Podobně jako rodiče objevují, v čem mají jejich děti nadání, i my zjišťujeme, k čemu by se nové molekuly daly využít. Posledních patnáct let se zaměřuji především na interakce molekul se světlem. Některé z nich mají vynikající schopnost přeměňovat ultrafialové záření na viditelné světlo, fluoreskují, a toho lze využít například při vývoji laserů.
Nedávno jsme zjistili, že pokud molekuly vystavíme extrémně vysokému množství světelné energie, přemění se na plazmu, tedy čtvrté skupenství hmoty. Hydridy boru se při tom rozpadnou na jakousi „polévku“ horkých iontů boru a protonů. Za vhodných podmínek je jejich pohyb natolik rychlý, že se jednotlivé protony mohou slučovat s ionty boru, což vede ke vzniku tří alfa částic (iontů helia). Tyto částice jsou elektricky nabité a pohybují se velmi vysokou rychlostí, takže při průchodu magnetickým polem mohou indukovat využitelný elektrický proud, což představuje slibnou cestu k čisté a aneutronové jaderné fúzní energii.
V současnosti zkoumám, které molekuly interagují se světlem nejúčinněji, a tedy se nejefektivněji přeměňují na plazma, a za jakých podmínek vzniklé plazma produkuje největší množství alfa částic.
„Je to tím, že jsem se v Česku od začátku cítil přijímaný. Česko mi poskytlo skvělé příležitosti ve vědeckém výzkumu i v popularizaci vědy. Vnímal jsem tady pocit podané ruky, stejně jako když mi podal ruku princ William a ocenil mou práci.“
Za jak dlouho by mohl fúzní reaktor fungovat v praxi? To záleží především na dostupnosti financí. Čím větší počet experimentů, tím vyšší je šance na úspěch. Proto více zdrojů znamená kratší cestu k cíli. Čím víc prostředků budeme mít, tím kratší může být cesta k praktickému využití. Teoreticky to může být otázka letošního roku, ale také záležitost mnoha dalších let.
V tomto typu výzkumu je v současnosti lídrem Čína, zejména díky svým pokročilým inženýrským schopnostem. Já se věnuji vědeckým základům jaderné fúze, bez nichž by celý proces nebyl možný, ale klíčovou roli hrají právě inženýrské dovednosti, například konstrukce samotného reaktoru.
Současná geopolitická situace bohužel nepřeje mezinárodní vědecké spolupráci, spíše podporuje soupeření. Ještě do loňského roku existovaly dobře fungující a organizované spolupráce napříč kontinenty, ty však postupně mizí. Výsledkem je zpomalení výzkumu, který by jinak mohl postupovat výrazně rychleji.
V současnosti mám projekt podpořený z GA ČR, v jehož rámci spolupracujeme s Ústavem fyziky plazmatu AV ČR, kde se zaměřujeme na vlastnosti plazmatu. Zároveň jsem členem projektu EU Horizon Pathfinder. Ten sdružuje vědecké skupiny z Finska, Německa a Česka.
„Současná geopolitická situace bohužel nepřeje mezinárodní vědecké spolupráci, spíše podporuje soupeření. Ještě do loňského roku existovaly dobře fungující a organizované spolupráce napříč kontinenty, ty však postupně mizí. Výsledkem je zpomalení výzkumu, který by jinak mohl postupovat výrazně rychleji.“
Ano, stává se to. Podílel jsem se také na programu teaching the teachers a pracoval jsem s učiteli ze škol. Vždycky se snažím pomáhat a předávat dál to, co jsem se sám naučil.
Můj styl byl v českém prostředí nový, ale samozřejmě jsem ovlivněný tím, jak se o vědě mluví v Anglii. Studoval jsem na University of Leeds, kde jsem se mohl zapojit do několika projektů zaměřených na public engagement science.
Už na vysoké škole jsem byl takový „geek“. Miloval jsem chemii a často jsem zůstával ve škole dlouho do noci. V Leedsu jsme měli skvělé muzeum chemie s fantastickou sbírkou sloučenin a knih o chemických pokusech. Právě tam jsme s kamarády založili skupinu The Delights of Chemistry a začali jsme připravovat a vymýšlet nejrůznější chemické pokusy. Tam to všechno začalo.
„Podílel jsem se také na programu teaching the teachers a pracoval jsem s učiteli ze škol. Vždycky se snažím pomáhat a předávat dál to, co jsem se sám naučil.“
Zpočátku jsme dělali různé show hlavně sami pro sebe, potom pro další studenty. Postupně se přidávaly další školy, až nakonec prakticky kdokoli, kdo měl zájem.
Řekl bych, že boranová chemie si vybrala mě. Bylo to ještě v Leedsu, v posledním roce studia na University of Leeds, kdy jsem si musel zvolit vlastní výzkumný projekt. Mým oblíbeným předmětem byla atmosférická chemie. Zajímalo mě, jaké chemické procesy probíhají v naší atmosféře, ale i v atmosférách jiných planet.
Dostali jsme tehdy seznam možných projektů a jmen profesorů, kteří je vedli. Pamatuji si, že jsem měl seznam vytištěný a šel jsem chodbou univerzity, když jsem narazil na položku „boranová chemie“ a jméno profesora Johna Kennedyho. V tu chvíli jsem si všiml, že stojím přímo u dveří s jeho jménem na cedulce.
Dveře byly pootevřené a pan profesor mě pozval dál. Nakonec jsem u něj zůstal dvě hodiny a on mě pro boranovou chemii naprosto získal.
Myslím, že kdo čte moje vědecké články, může být překvapený složitostí celého oboru. Čtení vědeckého článku není snadné, ale doufám, že moje práce může být zároveň i zábavná. Co se o mně možná neví, je to, že jsem perfekcionista, který dbá na detaily. Snažím se, aby moje články byly dobře formulované, reprodukovatelné a profesionálně zpracované.
Do jisté míry to musí mít člověk v sobě. Nadšení pro danou věc. To nejde předstírat. Je dobré začít v mladém věku, být v něčem unikátní a představit něco nevídaného, což je dnes čím dál těžší. Nedoporučoval bych to někomu, kdo se tím musí živit. Ale věřím, že pokud někdo dělá něco opravdu špičkově, jeho práce se někde projeví.
Sám poslouchám podcasty a rozhovory se spisovateli, kteří říkají, že úspěšný spisovatel musí mít knihu už v sobě. S popularizací vědy je to podle mě stejné. Je to jako zamilování, nepřemýšlíte, jestli je to správné nebo rozumné, prostě do toho skočíte.
Vůbec ne. Jako student jsem byl hodně stydlivý. Ale pravda je, že když dělám velké akce, baví mě to. Mám rád ten adrenalin. Jdu tam a jsem sám sebou. Když mám velkou show, je to podle mě nejblíž tomu, kým opravdu jsem.
„Snažím se, aby moje články byly dobře formulované, reprodukovatelné a profesionálně zpracované.“
je britský chemik, vědec a popularizátor vědy, který působí v Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR v Řeži. Zaměřuje se na chemii boranů a bor-hydridů, molekulární luminiscenci a vývoj inovativních laserových materiálů. Kromě vědecké práce aktivně popularizuje vědu. Spolupracuje s institucemi jako British Council, Česká televize či Národní technické muzeum a připravuje pořady a experimenty pro veřejnost a mladé studenty.
Za své zásluhy o vědu a její popularizaci byl Michael Londesborough oceněn jako Member of the Most Excellent Order of the British Empire (MBE), uděleným princem Williamem.
Volby vedoucích pracovních skupin EOSC CZ 2026 odstartovaly! Iniciativa přechází do nové fáze zaměřené na praktické využití vybudované infrastruktury a rozvoj služeb – a právě nyní hledáme nové osobnosti, které budou tyto skupiny aktivně vést, inspirovat komunitu a pomáhat posouvat EOSC CZ dopředu.
Rozhovor s Danielem Mikšíkem o tom, jakou úlohu sehrává Národní datová infrastruktura, jaký význam mají metodici a správci repozitářů a jaké benefity může přinést nové hodnocení datových sad jako samostatného výsledku výzkumu.
