Věda už není jen pro vědce, přesvědčte se na Noci vědy v Brně a Ostravě
Jak se v průběhu času proměnilo ukládání dat, co o nás mohou prozradit fotografie a jak se může do skutečného výzkumu zapojit každý z nás?
Potřebuje EOSC zásadní změnu myšlení, aby se stal plnohodnotnou platformou pro vědu?
Výzkumné infrastruktury patří mezi nejvýznamnější producenty vědeckých dat v Evropě a právě na nich bude do velké míry záviset, zda se European Open Science Cloud (EOSC) stane funkčním prostředím pro výzkum. V historickém Paláci Stelline v Miláně, založeném v 16. století jako nemocnice pro chudé, se ve dnech 16. a 17. března 2026 sešla komunita zástupců evropských výzkumných infrastruktur, aby si položila otázku nikoli, jak EOSC vybudovat, ale jak zajistit, aby měl skutečný význam. Workshop uspořádala pracovní skupina ESFRI–EOSC Task Force zaměřená na strategické propojení výzkumných infrastruktur a EOSC.
„EOSC nesmí zůstat jen technickým projektem. Musí se stát prostředím, které budou vědci skutečně používat, protože jim dává smysl v jejich každodenní práci,“ řekl Jan Hrušák z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, který je aktivním členem ESFRI–EOSC Task Force.
Samotné místo konání konference nabízelo vhodnou paralelu. Budova, která kdysi poskytovala péči potřebným, hostila debatu o tom, jak by měl EOSC pečovat o vědeckou komunitu tím, že jí poskytne srozumitelné a funkční prostředí pro práci s daty. Právě zde se ukázalo, že EOSC stojí v bodě, kdy už nestačí pouze budovat, ale je třeba více se zaměřit na využívání služeb v praxi, zpětnou vazbu uživatelů a celkovou použitelnost prostředí.
Vědci potřebují prostředí, v němž mohou plynule pracovat
Za poslední roky vznikl komplexní rámec EOSC Federace, který propojuje data, služby a nástroje napříč Evropou. Tento přístup byl nezbytný, ale pro mnohé zůstává vzdálený každodenní praxi výzkumníků. Jak ve své reflexi naznačila Anca Hienola z ACTRIS ERIC, vědci neuvažují o architektuře EOSC, ale v kontinuitě vlastní práce – od získání dat přes analýzu až po sdílení výsledků. Postupně se tak ukazuje, že mezi očekáváními vědecké komunity a nabídkou EOSC může existovat určitý rozdíl.
Výzkumné infrastruktury v této debatě zaujímají zvláštní postavení. Jsou nejen zdrojem kvalitních vědeckých dat, ale i prostředím, kde se data interpretují, sdílejí a znovu používají. Právě jejich zapojení je klíčové pro to, aby se EOSC stal živým ekosystémem. Uživatelé však zároveň narážejí na řadu praktických překážek, pokud chtějí využít data výzkumných infrastruktur. Patří mezi ně například vysoké náklady na přesun dat nebo nedostatek odborných kapacit v oblasti práce s FAIR daty, workflow či umělou inteligencí.
Postupně se tak v diskusi začala rýsovat hlubší otázka: EOSC dnes často připomíná katalog služeb, zatímco vědci potřebují prostředí, ve kterém mohou plynule pracovat. Chybí vrstva uživatelské zkušenosti, která by nabídla jednoduchý a srozumitelný přístup k datům i nástrojům.
Shrnutí workshopu
Závěrečná diskuse workshopu přinesla střízlivé shrnutí. Komunita výzkumných infrastruktur potřebuje především lépe rozumět tomu, co EOSC skutečně nabízí, a vidět, že služby nejen vznikají, ale také se dále rozvíjejí a vylepšují. Stejně důležité je, aby se začala rýsovat konkrétní podoba platformy, která bude pro uživatele srozumitelná a použitelná. K tomu je však nutné nejen pokračovat v budování EOSC federace, ale také řešit financování, rozvoj metadatových technologií a dlouhodobou udržitelnost celého systému.
Právě výzkumné infrastruktury jsou dnes nejpřipravenějšími a nejspolehlivějšími producenty dat, na nichž může EOSC stavět. EOSC Federation Handbook představuje architektonický a koncepční základ EOSC, ale sám o sobě ještě neukazuje, jak celý systém prakticky uvést do života.
Milánské setkání tak nepřineslo jednoduchá řešení, ale ukázalo, že další fáze EOSC by měla být především o vytvoření prostředí, které bude pro vědce jako uživatele přirozenou součástí výzkumu a nabídne jim srozumitelný a snadno využitelný přístup k datům i nástrojům.
