Setkání, které proběhlo 9. listopadu 2026, zahájil rektor VŠPJ Zdeněk Horák. Zapojili se do něj zástupci všech kateder školy, včetně čtyř jejich vedoucích a prorektora pro tvůrčí a projektovou činnost. Úvodní prezentace EOSC CZ představila služby a nástroje pro správu výzkumných dat, budované repozitáře i možnosti využití výpočetních kapacit národní e-infrastruktury.
Významnou část programu tvořila diskuse, v níž rezonovaly především otázky bezpečnosti a kontroly přístupu k datům. Účastníky zajímalo, jak zabránit neoprávněnému přístupu k uloženým datům, zda lze získat přehled o jejich stahování nebo jak chránit výzkumné výsledky s patentovým potenciálem. Jedním z představených řešení byla také autentizační a autorizační infrastruktura AAI, která umožňuje ověřovat totožnost uživatelů a řídit jejich přístup ke službám a datům podle nastavených oprávnění. Otevřená věda totiž neznamená, že všechna data musejí být automaticky volně přístupná.
Od národních služeb k podpoře přímo na univerzitě
Na představení EOSC CZ navázala prezentace data stewardky Magdy Malenové, poskytuje výzkumníkům metodickou podporu a mapuje potřeby správy dat napříč univerzitou. Rozvoj této podpory umožní projekt VŠPJ Otevřená věda na VŠPJ: Od strategie k praxi podpořený z výzvy OP JAK Open Science III. Škola je zároveň zapojena do projektu Open Science II prostřednictvím minizáměru v pracovní skupině MATECH.
„Pro VŠPJ nedává ekonomicky ani strategicky žádný smysl budovat izolované datové kapacity takzvaně ‚na zelené louce‘. Možnost využít vznikající Národní datovou infrastrukturu (NDI) a sdílet dobrou praxi je pro regionální instituci našeho typu prospěšné,“ uvedl Zdeněk Horák v rozhovoru pro EOSC CZ, v němž přibližuje také plány univerzity v oblasti správy výzkumných dat a otevřené vědy.
Účastníci ve zpětné vazbě ocenili zejména srozumitelné vysvětlení základních principů otevřené vědy, možnosti ukládání dat a informace o různých úrovních jejich zpřístupnění.
Jihlavské setkání symbolicky uzavřelo cestu EOSC CZ napříč českými univerzitními regiony. Zároveň potvrdilo smysl osobního dialogu s výzkumníky – právě díky němu lze národní služby a infrastruktury přibližovat konkrétním potřebám jednotlivých pracovišť.