S vedoucím oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny Davidem Novákem jsem se sešla v devět ráno v Archeologickém ústavu AV ČR v Praze. Volal mi, že má malé zpoždění, protože zrovna řeší krizovou situaci v digitálním repozitáři. To bylo přesně téma, o kterém jsem s ním chtěla mluvit. Zajímalo mě, jak se aplikují digitální technologie v archeologii, jak si přeložit „digital humanities“ a také očekávání archeologů od iniciativy EOSC CZ.
Jedna z věcí, kterou děláme je, že provozujeme digitální repozitář a zrovna řešíme nepříliš složitý výpadek jedné služby. Pravděpodobně se stala nějaká událost na síti, takže jen obvoláváme dotčené, aby se na to někdo podíval.
Ano, Archeologický ústav AV ČR v Praze spolu s Archeologickým ústavem AV ČR v Brně se podílí na provozu výzkumné infrastruktury Archeologický informační systém České republiky (AIS CR) a její hlavní složka se jmenuje Archeologická mapa České republiky (AMČR), která slouží primárně k managementu a ukládání dat o archeologických výzkumech. Dneska ráno se to točí kolem Digitálního archivu AMČR, což je jedno z prostředí přístupu k archeologické mapě. Jedná se vlastně o naše hlavní „rodinné stříbro,“ protože tam putují všechna data z archeologických výzkumů, která proběhnou v Česku. Je to náš dlouhodobě budovaný repozitář, kterým plánujeme přispět do celkového řešení EOSC CZ.
Primárně tím naplňujeme zákonné povinnosti kladené na archeologické ústavy, které jsou z titulu památkového zákona místem, kam směřují informace o stavebních záměrech jednotlivých stavebníků a výsledcích souvisejících archeologických výzkumů. Denní činnost je zaměřená hlavně na archeology, ale vstupují tam i stavebníci, když oznamují, jaké zásahy do terénu budou provádět. Data posbíraná z výzkumů potom nabízíme v maximálně možné míře veřejně. Existují drobná omezení spojená s ochranou lokalit kvůli rabování, ale těch je jen málo. Náš archiv začal vznikat už ve dvacátých letech dvacátého století a dnes je celý digitalizovaný. Obsahuje stovky tisíc záznamů o české krajině a její minulosti.
„Data posbíraná z výzkumů potom nabízíme v maximálně možné míře veřejně.“
Článek, který zmiňujete reaguje na specifické téma, kterým je používání detektoru kovů, zejména amatérskými hledači. Vytvořili jsme v rámci naší infrastruktury modul, který má podporovat spolupráci mezi amatérskými hledači a archeology a snažíme se tomu dát systematický a legální rámec, aby se neporušoval památkový zákon. Pro velkou část lidí je detektoring stejný koníček jako třeba rybaření. Jejich činnost je pro archeology těžko uchopitelná, ale když se tahle spolupráce nastaví smysluplně, tak může fungovat. Ke zvyšování povědomí slouží mimo jiné právě i akce pro veřejnost, kde bych zmínil třeba Archeologické léto, při kterém lidem nabízíme možnost navštívit různé archeologické lokality s archeologem.
Když jsem se ještě pohyboval v terénu, protože teď mě „válcuje“ téma péče o data, zkoumal jsem třeba zaniklou středověkou vesnici Rovný, nedaleko Zbirohu. Místo v lese, které jen přejdete a možná si řeknete, že je tady něco divného, ale ve skutečnosti skrývá spoustu informací. Během Archeologického léta a skrze nástroje AIS CR se snažíme, aby se lidé podívali na svět našima očima a naučili se, jak takové zajímavé památky v krajině hledat.
Pocházím z Prahy a do Prahy jsem se zase obloukem vrátil. K archeologii mě zavála náhoda. Původně mým zaměřením bylo více IT, ale nebylo to prostředí, kde bych chtěl zůstat. Nejprve jsem chtěl zkusit historii, ale bohužel, nebo bohudík, jsem neprošel přijímacím testem. Shodou různých náhod jsem se dostal na archeologii v Plzni, kde mě studium začalo rychle bavit. Začal jsem se zabývat geografickými informačními systémy v archeologii, tj. prostorovými analýzami a krajinnou archeologií.
Bez odkryvů se archeologie neobjede, protože to vždycky přináší potřebné údaje. Míra nutnosti odkryvu se ale snižuje, anebo se na ní mnohem lépe dokážeme připravit. Používají se metody Dálkového průzkumu Země (DPZ), například letecké laserové skenování, satelitní snímkování nebo metody geofyzikální (georadar, magnetometrie, geoodporové měření), tedy způsoby, jak se podívat pod zem dříve, než se do ní kopne. K dataci pak potřebujeme už samotné vzorky a nálezy.
Nové metody významně rozšiřují možnosti analýz. V poslední době, které říkáme třetí archeologická revoluce, nebo třetí vědecká revoluce v archeologii, je to nástup metod analýzy DNA a izotopové analýzy, které mimo jiné umožňují sledovat migrace populací, nebo příbuzenské vztahy v komunitách.
Není to tak, že by tohle všechno zvládal samotný archeolog. Ten dává teoretický rámec, klade otázky a vede terénní výzkum. Spolupracuje s širokým týmem. Přímo tady v Archeologickém ústavu v Praze máme dobře vybavené laboratoře s vybranými experty, ale řadu analýz provádíme ve spolupráci mezi institucemi. Například máme společnou radiouhlíkovou laboratoř s Ústavem jaderné fyziky AV ČR, kde nám slouží urychlovač částic k měření izotopů 14C, které využíváme k datování. Další analýzy poptáváme jako služby.
V archeologii má technická podpora zásadní roli. Našel jsem v ní prostor, kde si připadám užitečný. Je pravda, že jsem archeologii trochu opustil ve prospěch datového managementu a zajištění, aby archeologie neztrácela krok. Naše výzkumy bývají destruktivní a k situacím se nedá vracet, takže důraz na archivaci dat z výzkumů je od počátku silný, jen jsme se potřebovali překlopit z papírového fungování do digitálního, což není snadný proces. Přitom ale navazuji na kolegy, kteří se tím dlouhodobě zabývali.
„V archeologii má technická podpora zásadní roli.“
Zásadní pro naši oblast bylo, když vznikla výzkumná infrastruktura ARIADNE, která je ve službách mezinárodní archeologické komunity. Jejím cílem bylo nastavit základní standardy pro práci s digitálními daty v archeologii, a hlavně data vložit do jednotného portálu tak, aby byla dostupná napříč Evropou i mimo Evropu. Na této iniciativě jsme se od počátku podíleli a začali i vytvářet vztahy mezi námi a dalšími archeologickými repozitáři v Evropě.
U nás se vše děje v širším workflow. Naše infrastruktura je napojená na přípravu staveb, oznamování záměrů a zároveň komunikujeme s Národním památkovým ústavem, který naše data využívá při památkové ochraně. Nedávno jsme prezentovali, jak naše data využívá Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy v rámci ochrany územních a památkových hodnot v Praze. Tam se naše data propisují do územních limitů a do plánování stavební činnosti.
Já si vždycky vzpomenu na definici mého kolegy Stefana Eicherta z Vídně, že digital humanites jsou jako „teenagerský sex.“ Všichni o tom mluví, všichni by to chtěli dělat, ale nikdo neví, co to je a nikdo to nikdy nezkusil. Nemyslím, že digital humanites jsou jen o nových nástrojích. Jsou o tom, že si změníte v hlavě paradigma, jak pracovat s daty, protože digitální nástroje dávají jiné možnosti než standardní tužka a papír a váš mozek. Není to jen líbivý 3D model, ale chvíle, kdy tyto modely začnu využívat k vědeckým účelům, abych kvalitněji metricky popsal nálezy, abych mohl studovat stopy, které na nálezech jsou a mohl zkoušet kombinovat nálezy dohromady ve virtuální prostoru atd.
Myslím si, že je to obrovsky užitečné a je skvělé, že se sem problematika datové správy dostala, možná s drobným zpožděním oproti Evropě, ale ne zas velkým, a že je to téma! Úsilí, které vědci věnují přípravě a zpracování dat, je obrovské. Nemít zachycená data z projektů, které třeba zpracovávají nálezy, by bylo jen mrháním prostředky. Na druhou stranu, nemůžeme chtít po vědcích, aby na řešení datové správy přicházeli každý sám. Obzvlášť v našem oboru, kde se na regionální úrovni archeologií zabývají lidé víc z nadšení, než že by je tato profese dokázala smysluplně uživit. Vědci v datové správě potřebují podporu EOSC CZ a také to nejzásadnější, místo, kam budou svá data ukládat. Řekl bych, že potřebujeme nízkoprahový EOSC.
„Vědci v datové správě potřebují podporu EOSC CZ a také to nejzásadnější, místo, kam budou svá data ukládat.“
absolvoval obor archeologie na ZČU v Plzni, kde obhájil doktorskou práci zaměřenou na středověké a raně novověké osídlení, resp. výzkum vrchnostenských sídel a jejich role v krajině. V roce 2012 nastoupil na Archeologický ústav AV ČR v Praze, kde od roku 2018 působí jako vědecký pracovník a vedoucí Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny ARÚ. Je hlavním správcem velké výzkumné infrastruktury Archeologický informační systém České republiky (https://www.aiscr.cz/). Zabývá se mj. oblastí FAIR datové správy, využitím GIS v archeologii a krajinnou archeologií. Podílí se na řadě národních i mezinárodních projektů v oblasti otevřené vědy a digital humanities.
Ve dnech 21. a 22. května 2025 se v Brně konala mezinárodní konference Research Data Day & EOSC National Tripartite Event, která přivedla dohromady špičky evropského výzkumu, odborníky na datovou vědu, zástupce výzkumných infrastruktur i tvůrce vědních politik.
V rámci evropského předsednictví EU se ve dnech 11.–12. března 2025 uskutečnilo ve Varšavě Data Spaces Symposium. Tato prestižní konference přilákala téměř tisícovku účastníků z politické, průmyslové a vědecké sféry, kteří společně diskutovali o budoucnosti sdílení dat, interoperability a využití umělé inteligence.
